V zemi modrých strak a černých vran | Die Furche

RECENZE.

Veronika Schuchter: Radka Denemarková: Im Land der Blauelstern und Krähen. Die Furche, 9. 2. 2022.

„Hodiny z olova“ v žádném případě nikde a nikdy nezastírají, že se jedná o knihu politicky angažovanou. Skutečnost, že Radka Denemarková dokáže převést neskrývané literární nasazení do tak úchvatného poetického jazyka a do tak originální formy, z ní dělá jednu z nejzajímavějších současných autorek vůbec.

Literární nasazení, poetický jazyk a originální forma: monumentální čínský román Radky Denemarkové „Hodiny z olova“.

Straka modrá je menší než straka, kterou známe u nás. Její zpěv je drsnější, podobá se skřehotání. S dlouhými, sytě modrými ocasními pery vypadá podsaditější, ale také krásnější. Radka Denemarková miluje ptačí svět a používá tento svět zvířat pro své literární motivy. Ve svém předposledním románu nechala příběhem zlověstně poletovat komentující sbor vlaštovek. V nejnovějším románu „Hodiny z olova“ staví do kontrastu modrou straku a černou vránu. „Ve Městě Pekingu se zahnízdila a rozmnožila černá vrána. Černá vrána je slepá; vymyli jí mozek oceánem zcela správných a zcela protichůdných odpovědí. Válka mezi černou vránou a modrou strakou už začala.“ Straka modrá ztělesňuje „neklidné, utrápené mrtvé duše“. A je to právě slepá černá vrána, která strace modré nakonec vyklove lidské oči.

Totalitní policejní stát

V monumentálním čínském románu Denemarkové je takových neklidných duší mnoho. Patří k nim čínská studentka, která napíše kritický článek o politických vůdcích, zmizí a je zavražděna. Radka Denemarková takovou studentku poznala. Sama byla v Číně několikrát, byla původně pozvaná na literární festivaly. O Českou republiku se zajímají především intelektuálové, kteří jsou kritičtí vůči systému a Václav Havel je pro mnohé vzor a hrdina, řekla Denemarková v rozhovoru pro zahraniční vysílání Českého rozhlasu. Na svých cestách po Číně potkala Denemarková umělce, spisovatele, členy opozice a byla šokována státem, který je na povrchu překrásnou, harmonickou zemí, ale ve skutečnosti je to brutální, totalitní policejní stát. Česká autorka narozená v roce 1968 má od roku 2017, poté co kritizovala místní podoby porušování lidských práv, vstup do Číny zakázaný. Dá se předpokládat, že „Hodinami z olova“ příběh i vlastní osud vytesala do kamene.

Česká Spisovatelka je rovněž ústřední postavou „Hodin z olova“. Kolem ní se volně seskupují další postavy: Přítel z řad opozice, kterého sledují a pronásledují, Programátor, který se do Číny vydá kvůli penězům, Diplomat a jeho žena. Nejpozoruhodnější a úžasnou postavou je tisíciletý kocour Pomeranč. Zažil všechny zásadní mezníky světových dějin a na současnou Čínu má svůj vlastní názor, stejně jako třeba na Freuda nebo Hitlera. Ironický hlas hluboké moudrosti je tedy hlasem kočičím. Postava Spisovatelky zavtipkuje, že možná píše pikareskní román, když Pomeranče koutkem oka zaregistruje poprvé, spíše podvědomě než vědomě. A je to ve skutečnosti právě Pomeranč, který činí všechny olověné hodiny o něco snesitelnější a vnáší do příběhu nadhled a odlehčení. Stává se trvalým společníkem Spisovatelky, čímž je břemeno této kronikářky poponášeno na několika bedrech.

Jako promyšlená skládanka

Denemarková propátrává a sleduje hodiny z olova, jak je prožívají jednotliví protagonisté a popisuje zásadní krize, které zažívají. Autorku literárně nikdy nezajímaly pohodové stránky života. V románu „Peníze od Hitlera“ popsala, jak útrapy přeživších holocaustu nekončily ani jejich návratem. Její předposlední, velkolepý román „Příspěvek k dějinám radosti“ je hořký a znepokojivý, výsostně poeticky zpracovaný přehled násilí páchaného na ženách.
„Hodiny z olova“ fungují jako skládanka různých částí rafinované mozaiky, ve které se hrdinové nacházejí. Podle toho, jak důmyslně skládá jednotlivé části mozaiky, jak a v kterém momentě nechá do sebe zapadat životy jednotlivých hrdinů s návazností na okolí, jakým způsobem ukazuje, kdy na sebe hrdinové navzájem reagují, podle toho, které úryvky z jejich života ukazuje, vznikne pokaždé jiný dojem, perspektiva a účinek, postupně rozkrývá osobní podobnosti či rozdíly, ale také širší kontext politických struktur.

Výsledkem je obraz složený z mnoha jednotlivých obrazů, ale spojení zůstává volné, společná nit je popřena, velký politický narativ je negován. Jen velmi málo jejích postav nese konkrétní jméno. Individuální psychologie nehraje roli, tyto postavy je třeba číst jako modelové literární příklady a rodiny jsou také obrazem státu a naopak, což opět demonstruje na české rodině Programátora a pregnantně pojmenuje prostřednictvím jednoho z kocourů: „Kočičí tlapky zanechají ve sněhu vzkaz; všechno je odvozeno ze vztahů rodinných. Stát jen opakuje vzorce chování, paradigma rodiny.“ Pouze Programátorova dcera dostane jméno: Olivie, záblesk naděje v současné době, která je jinak tak chudá na naději.

Česká autorka má od roku 2017, kdy kritizovala porušování lidských práv v Číně, zakázán vstup do země.

„Hodiny z olova“ v žádném případě nikde a nikdy nezastírají, že se jedná o knihu politicky angažovanou. Skutečnost, že Radka Denemarková dokáže převést neskrývané literární nasazení do tak úchvatného poetického jazyka, a do tak originální formy, z ní dělá jednu z nejzajímavějších současných spisovatelů vůbec.

Česká republika je dnes zemí v srdci Evropy, která je politicky sebeuspokojivě nenápadná a kde mnozí zapomněli na pohnutou minulost. Pravdou ale je, že sametová revoluce neproběhla tak dávno, v listopadu 2022 to bude 33 let. Skutečnost, že česká autorka, která sama zažila komunismus na vlastní kůži, má na Čínu jiný, pravděpodobně napínavější a hlubší náhled než řada jejích evropských kolegů, vychází z paradoxu, že společné rysy komunistických (pseudo)systémů jsou větší. Je to jedním z důvodů, proč jsou „Hodiny z olova“ tak hluboce jasnozřivou knihou a rozhodně stojí za přečtení.

A činí to z románu, na kterém Denemarková pracovala pět let a který označuje za své životní dílo, velmi osobní knihu: „Dá se zároveň psát a zároveň žít? / Život agresivně útočí svými vlastními tématy. / Slova, která se v Evropě hrnou ze všech stran, nic neznamenají. / Slova, která v této zemi váží na vážkách miniaturních vah, znamenají život nebo smrt.“ Ale Denemarková si to nikdy nijak neusnadňuje a nekritizuje Čínu jen z perspektivy Evropanky a v její zemi překonaného komunismu. Její kritika jde mnohem hlouběji a týká se kapitalismu i evropských forem ignorování lidských práv. Patriarchální struktury, rasismus, násilí na ženách nejsou spojeny s politickým systémem.

Výjimečně soustředěná kompozice

Román, který má téměř 900 stran, se pozvolna rozjíždí, nejprve předestře mozaiku osudů, aby se čtenáři zorientovali. Ale už jen čistě z jazykového hlediska text čtenáře od začátku naprosto uchvátí a nepustí. Je úžasné, jak koncentrovaně dokáže Denemarková slovo za slovem komponovat text takové délky. Závažná obří kniha nakladatelství Hoffmann und Campe v překladu Evy Profousové je působivá i vizuálně, s elegantní modrou strakou na červené obálce. Ještě trefnější je ale obálka původního českého vydání (kniha byla vydaná před třemi lety a oceněná prestižní literární cenou Magnesia Litera v roce 2019): zde se na obálce noha straky modré prolne v čínský znak: sheng, symbol života. Jenomže čínské znaky bývají nejednoznačné – takže kdo ví, co vlastně straka modrá ve skutečnosti svou nohou na papír kreslí.

Přečtěte si originál

Radka Denemarková: Stunden aus Blei. Román. Z češtiny přeložila Eva Profousová. 880 stran, vázaná kniha, EUR 32,90 (Verlag Hoffmann und Campe, Hamburg)

Koupit české vydání

Koupit německé vydání