V Číně člověkem Západu | Berliner Zeitung

RECENZE.

Cornelia Geißler: In China zur Westlerin werden. Berliner Zeitung, 19. 1. 2022. Str. 13.

Román Radky Denemarkové „Hodiny z olova“ je kolos, velké dílo, obraz současnosti s pohledem do historie

Kniha je tak impozantní, že okamžitě opanuje celou místnost, v níž leží na stole. Rudá vazba, černě ražená písmena titulu a černá kresba ptáka, taky stránky představují černý špalek. Je třeba velké tvůrčí gesto, aby člověk k románům přistupoval s vážností. Autorka Radka Denemarková je v České republice prominentní autorkou, v Německu není hlavně od Lipského knižního veletrhu před třemi lety neznámým jménem, ale ještě vzácná natolik, že by knihu člověk snadno přehlédl. Hodiny z olova, jak zní titul knih, autorka „stavěla jako katedrálu“, jak sama píše v závěrečné poznámce (na straně 869). Pobývala v letech 2013, 2015 a 2016 opakovaně v Číně, tam si téma našlo ji – ne naopak.

Román je rozčleněný do deseti částí s názvy, které připomínají učení Dálného východu, ke každé kapitole je přiřazen znak – například pro „život“, „dech, sílu, energii“ nebo „duši“. Odehrává se převážně v Číně, především v Pekingu, v některých pasážích rovněž v Praze. Zavádí českou Spisovatelku, která vystupuje ve třetí osobě a nemá jméno, do Číny a vypráví o jejích tamních průvodcích – i těch, kdo ji sledují. Zkušenost člověka, který vyrůstal v komunistické zemi, která byla poznamenána nezdařeným pokusem o demokratický socialismus, umožňuje odkrývat paralely. Rok 1968 je rokem narození Radky Denemarkové.

Sociální a asociální média

Samozřejmě Spisovatelka není jedinou postavou. Je tu například Programátor z Čech, kterého doma už nikdo nepotřebuje. S ním vypráví Denemarková o světě internetu, sociálních a asociálních médiích. Jeho dceři Olivie dospívá a nepomůže jí ani odstup tisíců kilometrů, aby se vyznala v rozvodu rodičů, v rozdílných společenských systémech a vlastním těle. Pozorovatelskou roli přejímá postava Diplomata, z pozice svého povolání musí rozpoznávat a dělit lidi na užitečné, na ty, které může zlomit a lidi nepřevychovatelné.

Spisovatelka se objevuje na různých místech a je nejen jemu podezřelá jako nebezpečný, osobitý subjekt s vlastním názorem. Mladá Čínská Dívka ji má sledovat a donášet na ni, ale v průběhu románu se nechá zatáhnout do rozhovorů se Spisovatelkou. O ní má doporučenou četbu, kterou její matka pohrdá. Václav Havel! Na podkladě vývoje jejich vztahu vypráví Denemarková příběh politiky jednoho dítěte. Mnoho tajně narozených dětí skončilo v pracovních táborech.

Postupně se odkrývá řada postav, jako třeba literární vědec Mimoň, který nerozumí svým vrstevníkům. „Nechápe proměnu svých vrstevníků, se všemi, i s těmi nadanými se děje něco smutného. Odborný život se smrskne na předměstskou zahrádku a mladší učitelé nikdy nemůžou pochopit všechny pletichy v pozadí katedry, v pozadí života.“ Nebo žena, která se jako tříletá židovská holčička ocitla v jednom z posledních dětských transportů do Anglie. S jejím příběhem je v románu spojené téma holocaustu, největší katastrofa 20. století. Teprve v pozdním věku začne tato žena přemýšlet o svém původu a osudu. Ona a Mimoň se v průběhu vyprávění propojují, tentokrát s náznakem přátelství, pozdního kontaktu.

V románu hrají roli i dva kocouři, jeden s pestrou srstí, neklidný, upovídaný, jeden téměř jako tisíciletá socha na náměstí Nebeského klidu. Na toto náměstí zavádí autorka děj několikrát. Masakr 4. června 1989 z něj učinil přelomový prostor: jakým směrem se společnost bude vyvíjet? A je tu opět srovnání s Prahou, kde v roce 1968 náměstími projížděly sovětské tanky.

Střídají se postavy a perspektiv a místa. Protože jsou ale všechny velké zlomy promyšleně rozčleněny na krátké kapitoly, které začínají většinou u jedné z postav, čtenář se velmi dobře orientuje. Ačkoliv: tuto knihu by měl každý číst dvakrát.

Denemarková bere symboly z čínských znaků, nechá Spisovatelku aby se učila kaligrafii, používá straku modrou jako svědkyni (onen pták z přebalu knihy) a leje olovo do celého toho lidského hemžení. Jednou je otrávena přímo pitná voda obytného domu, což není v Číně výjimkou, jednou nechá českého zubaře, plombovat zuby olovem, většinou je ale tento kov alegorií pro vztahy, které nelze změnit. Olověná doba.

Despoti nutně potřebují obraz nepřítele

Čína je ostatně s odstupem i země s největší těžbou olova. Ekonomika a politika nemohou v tak obří knize o velké říši chybět. Prosakují do chování a jednání, objevují se v dopisech, otiskují se do podoby velkých dějů až po nejmenší, intimní vztahy. „Despoti nutně potřebují obraz nepřítele“, zazní v jedné z kapitol, kterou ostatně vypráví Olivie. „Despoti v čele rodin nebo v čele zemí, to je jedno. Nesnesou klid. Když nepřítel není, vyrobí si ho. Jinak by byli zbyteční. Nejlepší je kolektivní nepřítel; vydrží dlouho.“

Román skrývá řadu tajemství a hádanek, a přece postupně přináší ucelený příběh jasných, srozumitelných obrazy a srovnání – ve výborném překladu Evy Profousové. Autorka nemá ráda, když ji zaměňují s postavou Spisovatelky v knize, ale identifikuje se s ní, zvědavá a zároveň nedůvěřivá. Je udivená, když ji v Číně vnímají jako člověka ze Západu – v Evropě žije se stigmatem, že je člověk Východu, východní Evropy. Autorka s některými postavami souzní, jásá, soucítí, k jiným je chladná, umí stupňovat zájem o vše exotické a ukazuje Evropanům, jak je tento organizovaný, úspěšný stát ve skutečnosti nebezpečný. Radka Denemarková drží své čtenáře v napětí stovky stran. Kniha je kolos, už jen z čistě vnějšího pohledu – ale kolos, který otevírá celé světy.“

Přečtěte si originál

Radka Denemarková: Stunden aus Blei. Román. Z češtiny přeložila Eva Profousová. 880 stran, vázaná kniha, EUR 32,90 (Verlag Hoffmann und Campe, Hamburg)

Koupit české vydání

Koupit německé vydání

Foto: Berliner Zeitung / Paulus Ponizak