„Od té doby, co se to stalo v Číně, kouřím“ | Die Welt

PORTRÉT.

Marko Martin: „Seit das in China passiert ist, rauche ich“. Die Welt, 18. 1. 2022. Str. 16.

Praha a Peking mají k sobě blízko. Česká spisovatelka Radka Denemarková vypráví, proč má doživotní zákaz vstupu do Číny

Václav Havel a Karel Gott, představitel opozice a oportunista – ve výkladní skříni knihkupectví v dolní části Václavského náměstí jsou oba propojeni bizarním způsobem. Knihy, kalendáře, obaly CD, vše natěsnané v krámcích uliček u Karlova mostu, k tomu trička a hrnky s odpovídajícími potisky a motivy, přičemž některé z těchto vzývaných předmětů, masově vyráběných v Číně, lákají na zbytnělý portrét soudruha Putina- ruské turisty to k Vltavě houfně láká i době pandemie. Kolem onoho knihkupectví plného nivelizujících vzpomínek jezdí poklidně tramvaj číslo 14, míří z centra do okrajových čtvrtí města, na druhý břeh Vltavy.

„Tady z výšky svého balkonu vidím vlaky, které jezdí z pražského Hlavního nádraží do Berlína – a samozřejmě zpět“, ukazuje Radka Denemarková vzhůru a do dálky ke kolejím. S téměř proviněným úsměvem típne zpola vykouřenou cigaretu a vrací se rychle do tepla, k rustikálnímu dřevěnému stolu v prostorné kuchyni, police s knihami v pozadí působí téměř jako ochranná zeď. „Od té doby, co se to stalo v Číně, kouřím, je mi líto.“

Radka Denemarková, narozená 1968, mluví měkkou, bezchybnou němčinou, mimo jiné přeložila do češtiny knihy Herty Müller. Právě vyšel v nakladatelství Hoffmann und Campe její román „Hodiny z olova“ v kongeniálním překladu Evy Profousové: téměř 900 stran „o té věci v Číně“. „Ta věc v Číně“ souvisí i s vnitřní integritou někdejšího vězně Václava Havla a s prozpěvujícím Karlem Gottem, který byl neustále v blízkosti mocných a stal se téměř univerzálním symbolem laciného přizpůsobování. Román s nimi souvisí mnohem víc, než Denemarková tušila, když v roce 2013 poprvé odjela do takzvané říše středu.

Následovaly další návštěvy, než na základě kritiky tamního režimu přišel zákaz, doživotní. To už spisovatelka samozřejmě dávno seděla nad svým rozsáhlým románem o Číně, který vyšel po pěti letech spisovatelské práce. Získala za něj v Česku v roce 2019 už počtvrté literární cenu Magnesia Litera, nejprestižnější literární ocenění její země, kterou ve své nové knize opět podrobuje tvrdému soudu. Už ve svých (rovněž německy vydaných) předchozích románech vyprávěla Denemarková kriticky o vytěsněném tématu sexuálního násilí nebo o českých poválečných mýtech. A o současném Česku, které se stalo pohodlně zkorumpovanou demokracií, tři desetiletí od Sametové revoluce roku 1989.

Ale ta uspěchaná, uvolňující cigareta před chvílí… Co přesně byla „ta věc v Číně“? „Poznala jsem tam jednu dívku“, říká Radka Denemarková tichým hlasem a nezměněným přátelským tónem. „Jednoho dne začala psát kritické dopisy mocným, v tradici Václava Havla, o kterém jsem se s ní předtím často bavila. Zatkli ji a odsoudili do pracovní tábora, ale vězení nepřežila. Manželství jejích rodičů se kvůli tomu rozpadlo, matka se dcery zřekla a otec je sám a němý se svými vzpomínkami. Nikdo už nevzpomene jméno této mladé Číňanky, v říši středu prostě zmizela.“

Ale jak o něčem takovém vyprávět? Radka Denemarková ve svém objemném románu podstoupila pozoruhodné riziko. Realistická hardcore zpráva, žalozpěv, modlitba za mrtvé a poetická rapsodie, popisy způsobů vymývání mozků všech manipulátorů, vrahů, jejich pomocníků i průzkum jejich pocitů (včetně všech lichotníků a krasořečníků uvnitř českého velvyslanectví a komunity cizinců v Pekingu – všech těch malých Karlů Gottů před a po roce 1989). Introspekce a panoramatický pohled, alegorie naší doby a zároveň vypilované detaily a nuance, žádná z postav v románu nešustí papírem, je opět uceleným románem sama o sobě. Jak se to vlastně tak skvěle podařilo, aniž by s celek rozpadl? Vypravěčka, která má autobiografický základ, je neustále přítomná. Přesto je (pojmenovaná jako Spisovatelka), modelovou postavou, která v česko-čínské konstelaci potkává a naráží na ostatní, kteří jsou také bez jména, ale nikoliv bez biografie.

Knihou „Hodiny z olova“ Denemarková napsala protiklad navyklých klíčových románů (jaké bývají s mnoha „mezerami“) – a přesto se tu pozná i dost Němců Východu i Západu: shlukují se tu a čachrují podnikatelé, bývalí spolupracovníci tajné policie Stasi a jsou omámení úspěšným obchodem a životem, kde platí jenom Big Business, shlukují se tu všemožní hledači smyslu života, co relativizují kulturu, je jedno, jestli orientovaní vpravo nebo vlevo, mají zvrácenou touhu po státě, který nebude trpět západním vzorem státu a pořádku a bude v zdánlivé harmonii jin a jang – a v neposlední řadě se tu shlukují sebevědomí ekonomičtí liberálové, pro které étos občanského práva představuje už jen něco absolutně anachronického a kteří se ve svém výsměchu právu příliš neliší od kolektivního mluveného projevu digitální leninské Pekingské stranické diktatury.

Někdejší pokus Václava Havla „žít život v pravdě“ vnímají ti, kdo jsou dnes v Praze u moci a udávají ekonomický a politický tón jako „starou veteš“, zazní v knize. A zcela demodé je pro ně někdejší pojem „solidarity otřesených“, o které mluvil Husserlův žák a spoluzakladatel Charty 77 Jan Patočka těsně před tím, než zemřel v důsledku jednoho z policejních výslechů na infarkt.

A dnes? „Dnes sedí na Pražském hradě druhý Havlův nástupce, který na všechny ideály, které po sametové revoluci krátce vítězily, zvysoka kašle… Zatímco v obrovské Číně úplně neznámá dívka…“ Radka Denemarková větu nedokončí. V románu se postava Spisovatelky neustále vrací k otázce, zda nenese spoluvinu na osudu Čínské Dívky, která sice díky Havlovým textů (koupených v knihkupectví Hongkongu) našla cestu ven ze své státně vyžadovaného konformního chování a jednání, ale zaplatila za to svým životem.

Je to neřešitelné dilema, právě pro spisovatelku, která samu sebe vůbec nevnímá jako rebelku, jejímž hlavním povoláním je být aktivistka disidentů. Denemarkovou si lze mnohem více představit jako ucelenou, mnohačetnou osobnost: vášnivá čtenářka Virginie Woolfové, vzdělaná současnice vybavená srdečným humorem a sebeironií, samoživitelka dvou dospívajících dětí…

Tato věc s Čínou – a ta věc s Českem? Země má od loňska novou vládu, s Janem Lipavským jako ministrem zahraničí přišla i kritika čínského prezidenta a ruského prezidenta Putina. Nového ministra zahraničí proto nemocný, na alkoholu závislý prezident Zeman dlouho odmítal jmenovat. V Praze ale i jiný mladý muž (taky náležející k levicově liberální straně Pirátů), primátor Prahy Zdeněk Hřib nahradil partnerství s Pekingem partnerstvím s Taipei – a nechal přejmenovat náměstí před ruským velvyslanectvím po opozičním politikovi Borisi Němcovovi, který byl v roce 2015 v Moskvě zavražděn.

Stejnou tramvají se vracím zpět do centra. V ulici Štěpánská, která ústí na Václavské náměstí, svítí neonový nápis hotelu Alcron: v srpnu roce 1968 tu na pozvání Svazu československých spisovatelů bydlel německý spisovatel Heinrich Böll a stal se svědkem vstupu sovětských vojsk. A pak do konce života sledoval věc místní opozice, účastnil se jí a pomáhal, aby se o lidech z opozice dozvěděl i Západ. Tak, jak to dnes dělá Radka Denemarková, ve svém románu, který je protestem proti diktatuře a zapomnění. Havel místo Karla Gotta a stále zůstávají platné verše Reinera Kunze, přítele Heinricha Bölla, který z NDR vycestoval v roce 1977: „vždy máme volbu / třebas se neohnout před těmi / kdo nám ji vzali.“

Přečtěte si originál

Radka Denemarková: Stunden aus Blei. Román. Z češtiny přeložila Eva Profousová. 880 stran, vázaná kniha, EUR 32,90 (Verlag Hoffmann und Campe, Hamburg)

Koupit české vydání

Koupit německé vydání

Foto: Filip Noubel