„My jsme Čína“ | Die Presse

RECENZE. 

Michael Stavarič: Wir sind China. Die Presse, 8. 1. 2022.

Radka Denemarková je zároveň kronikářkou, svědkem, varovným hlasem. Její opus magnum s názvem „Hodiny z olova“ strhává masku nelidského systému, který představuje hrozbu globálního rozměru.

Je snadné tvrdit, že někdo napsal mimořádný román: román, který je nutné číst, protože pojmenoval kaleidoskop lidské bezmoci. Takový mamutí úkol zvládnou samozřejmě jenom velcí spisovatelé, kteří dokážou odkrýt naši minulost i budoucnost (zde na téměř 900 stránkách).

Radka Denemarková je bezpochyby nejdůležitější současná spisovatelka České republiky – s ostrým, přesným jazykem, neúprosnou snahou demaskovat, nezkorumpovatelná. Její rozsáhlé znalosti o totalitním myšlení, hluboce analytický pohled na selhání našich společností, síla jejího jazyka a vzdor mluví za vše. Média ji považují za českou Elfriede Jelinek, protože ovládá (literární) provokaci jako nikdo jiný: boří tabu, vzpírá se ideologiím a určuje směr národní literatury.

Její „čínský román“ nás vede na cestu, která nemůže být vícevrstevnatější: „Evropa je mraveniště. Mravenci páchnou lepkavým strachem a přeskupují své majetky a stavějí zdi. Není to nic platné. Čína si kupuje svět. Totální tržní hospodářství proti volnému tržnímu hospodářství. Čína je koncentrační tábor s nepropustnou hranicí. Čína je rozkvetlá zahrada. A není to protimluv.“

Brzy je jasné, že protagonisté Denemarkové (agenti tajných služeb, mimoni, právníci, spisovatelka, kocour myslitel atd.) zaujímají z dramaturgického hlediska nejrůznější pozice, které odrážejí naši i čínskou perspektivu a způsoby chování a jednání. Při bližším pohledu zachycuje a promýšlí mnohem víc: ambivalentní vztah mezi muži a ženami (zejména v Číně), kapitalismus a jeho vrozenou chamtivost, pokrytectví Evropanů a Evropanek, rozbroje mezi starší a mladší generací, rozdíly mezi městy a venkovskými oblastmi atd. Souběžně a téměř mimoděk zachycuje morální úpadek, který pohřbívá každou naději na nějakou změnu: „Jakýkoliv kontakt s jednou největších ekonomik světa je ku prospěchu věci, tvrdí muž s psíma očima a bezbranným knírkem. Kontakt s ekonomikou, která není zakalená demokracií, ale moderním maoismem a stalinismem, ten mají přece obě země v krvi stejně a budeme si rozumět.“

Denemarková je nesmírně odvážná i volbou formy, mísí prvky klasického románu a esejistické úvahy, které by zcela určitě nadchly samotného Václava Havla, přechází od dialogických pasáží k vnitřním monologům, surreálné pasáže (v tradici Bulgakova a jeho Mistra a Markétky) nečekaně změkčí části vystavěné jako manifest. Přistihneme se při tom, že než dočteme psychologizující drama, strhne nás způsob uvažování nad dějinami, vzápětí přezkoumáváme čínské pravdy nebo si broukáme písně.

Samozřejmě takový přístup je odvážný čin a Hodiny z olova budou pro některé čtenáře a čtenářky výzvou, ale tady lze jen doporučit, aby v četbě rozhodně vytrvali. Konce konců „systém Čína“ je něco, co nás ovlivňuje mnohem víc, než si dokážeme přiznat. „Představy něžných revolucí odvážných Čechů roku 1968 a roku 1989 smetlo chování koboldů a normalizátorů jednadvacátého století. Ukazují pravou tvář. Lhostejnost a fašismus všedního dne. Jsme Číňané.“

Je naprosto legitimní v kontextu zkoumání příčin poukázat na Havlův „pokus života v pravdě“, rozuměj: v případě Denemarkové přemýšlí románová postava Spisovatelky o tom, v čem spočívá a na jakém základě vzniká dominantní postavení Číny. Základem hlubokého znepokojení hrdinky jsou lidská práva, přičemž se záhy ukazuje: „Spisovatelka vůbec neví, co si ti lidé myslí; tady má myšlení jasné hranice. Vědí přesně, o čem nemluvit. Existují slova, která se nedostanou do vět. Existují věty, které neokusí lidský hlas.“

Definitivně žijeme v době, kdy si musíme položit otázku, jaký (morální) smysl má Evropská unie v globálním měřítku – a jestli se nejedná o největší selhání nás všech, když jsme věci nechali dojít tak daleko. „Dnes nikdo z politiků a diplomatů nezmíní lao-kaj. Protože v tom případě Číňané beze slova uraženě odejdou z místnosti jako jeden muž. A s nimi naděje na milionové investice. Nikdo z evropských diplomatů dnes neztropí scénu kvůli žádnému z vězňů. Co je podivnější: nikdo z obyvatel země neztropí scénu kvůli žádnému z vězňů.“

Hodiny z olova jsou hlubokou knihou o nelidskosti a věty Denemarkové svědčí o tom, jaká role náleží literatuře: pojmenovat nebezpečné zlo jako varování pro následující generace. Kniha je spalující výzva, abychom naše chování a jednání promysleli nově a jinak, protože si jako lidé v sobě neseme slepou skvrnu, která nás činí náchylnými a bezbrannými vůči demagogům, falešným spasitelům a údajným vůdcům. „Jsme si blíž, než si myslíte“, zazní lapidárně v knize, což je parafráze reklamního sloganu čínských aerolinií, které provozují přímé letecké linky mezi Prahou a Šanghají.

Denemarková je zároveň kronikářkou, svědkyní, hlasem, který varuje a určí diagnózu doby. Hrdinové románu a jejich životy potvrzují neuvěřitelnou mocenskou nadvládu Číny – země je kapitalističtější, než jsme si kdy uměli představit, a zároveň v každém směru cyničtější, lživější, pohrdající lidskými právy. Čína je rakovinové bujení jako protipól naší (evropské) myšlenky.

Tam, kde Denemarková popisuje způsoby vyloučení jednotlivců ze společnosti, samozřejmě ví, o čem mluví. Její tamní pobyty a četné kontakty s Čínou nám umožňují nově promýšlet naše stanoviska a pozice. „Systém Čína“ funguje, protože ho živí náš strach, že všechno ztratíme. Jenomže: neztratili jsme všechno už dávno, pokud jsme došli takhle daleko a myslíme tímto způsobem? „Peníze byly rozpouštědlem, které rozleptalo tkáň roku 1989 jako kyselina.“

Radka Denemarková: Stunden aus Blei. Román. Z češtiny přeložila Eva Profousová. 880 stran, vázaná kniha, EUR 32,90 (Verlag Hoffmann und Campe, Hamburg)

Koupit české vydání

Koupit německé vydání