Jak epidemii koronaviru zvládli na Tchaj-wanu, 3. díl

Ještě poznámka k některým dotazům. Ochota veřejnosti dodržovat rychlá vládní nařízení usnadnila tchajwanským úředníkům postup. Většina Tchajwanců zažila epidemii SARS, mnozí si těžké období pamatují. Nová epidemie probudila v lidech vlídnou solidaritu a pospolitost. O vzájemné a sociální pomoci se mluví daleko víc než o ekonomice. V životě není nic tak důležité jako přátelství. Tchaj-wan výrazně investoval do vědeckého výzkumu v oblasti medicíny, v posledních desetiletích existuje nebezpečí ze strany Číny i v jejích biochemických zbraních. Výzkumné týmy okamžitě pracovaly na hromadné výrobě diagnostického testu pro COVID-19. Cílem byl rychlý test s výsledkem, který je k dispozici po dvaceti minutách.

Tchaj-wan se snažil předejít zákazu vycházení. I tady v historii (za okupace a bílého teroru) docházelo ve jménu „bezpečnosti“ k zneužití moci. Vědí, že nelze občana redukovat na „šiřitele viru“, vzít mu lidskou důstojnost, omezit svobody, ochromit instituce, což vede jen k další nejistotě. Globalizace s sebou nese problém, kterému Tchaj-wan předešel. Výrobu nesměřuje jen mimo hranice. Jako děsivé se ukazuje koncentrace některé výroby v jedné zemi. Proto jsme závislí na lékařských materiálech a některých lécích pocházejících z Číny nebo Indie, kam byla výroba přesunuta kvůli levné pracovní síle. To jsou slabiny tržního hospodářství. Tchaj-wan se naučil být soběstačný. Podporuje drobné, rodinné podnikání, místní zemědělce a pestrost, nikoliv monopoly a monokulturu. Což znamená, že se uživí regionálně. My si teď naopak klademe otázku, jak přežijeme. Jako vyspělý průmyslový národ jsme si zvykli, že v každé sezóně najdeme na regálech supermarketů všechny potraviny ze zahraničí. Před několika týdny byla myšlenka, že tomu tak být nemusí, absurdní. Koronavirus proměňuje mnoho zdánlivě nesmyslných scénářů v realitu.

Pro případ karantény existují doporučení ze strany krizového štábu, v němž nechybí tým psychologů. Jsou rámcová: odolnost imunitního systému je dána i genetickým vybavením, míra psychické a tělesné zátěže ve stresových situacích je individuální. Nabízet pomoc a vyměňovat zkušenost s ostatními je tu snazší díky společenství např. buddhistických chrámů. V běžném životě fungují jako komunitní centra (oproti Číně je tu svoboda projevu a náboženství). Důležité je zachovat strukturu a řád jednotlivých dní. Nezatěžovat mysl plánováním (dnes plánuje virus), nesoustřeďovat se na materiální věci. Kostrou dne je společný čas jídla v určitou hodinu a pravidelný program podle věku rodinných příslušníků. Děti vše citlivě vnímají, jim je nutné naslouchat s empatií, vysvětlovat, vnímat změnu i jako šanci k přeskupení životních hodnot a upevnění rodinných vazeb. Pro starší děti je kotvou škola, případně učení dalšího cizího jazyka (v případě Tchaj-wanu japonština). Pro mladší děti hry a společné vymýšlení příběhů (pohádky si samy průběžně ilustrují). V rámci psychohygieny je zdravé zachovat určitý vymezený čas sám pro sebe a střídat se společným časem (tady se doporučuje jóga, meditace). Pravidelná činnost (rozčleněná na přehledné časové úseky) je důležitá pro mentální hygienu, mysl se zaměří na momentální úkol, nevznikne prostor pro úzkostné přemítání, které může vést k depresím. Podstatný je detox od zpráv, propojování s přáteli, humor, sociální solidarita, digitalizace (pro školou povinné děti existuje systémová pomoc v případech, kdy domácnost nemá dostatek techniky potřebné k výuce on-line). Strukturu dní pomáhají udržet deníkové záznamy, pozornost soustředí k přítomnosti. Na Tchaj-wanu je cítit i japonská tradice citlivého pozorování proměn přírody. Pokud u konfliktních jedinců narůstá frustrace, stres, agrese, je třeba předejít včas domácímu násilí, chránit nejzranitelnější členy domácnosti, tedy děti, obrátit se na odborníky.

Tchaj-wan reaguje na realitu. Provozovny zvýšily výrobu roušek podle potřeby. Zároveň jsou velmi obezřetní, pokud nějaký stát zneužívá situace a spojuje pomoc s politickými podmínkami, rozpínavostí, propagandou. Pozoruji odlišné chování Evropy. Čína a Rusko nedělají nic z dobroty srdce, nechovají se nesobecky, jsou to autoritářské státy, propagandisticky zaplňují mezeru, kterou bohužel uvolnila EU. Chtějí zvýšit politický vliv a v nouzi oslabit nejen Evropu. Koronavirus nastavuje všem zrcadlo. Humanitární a hospodářská krize způsobená koronavirem je tak rozsáhlá, že může znejistit a ohrozit legitimitu jakéhokoli politického a ekonomického systému. Ne virus, politici jsou součástí zásadního problému. Nenápadně se k čínskému totalitnímu modelu blížíme i jinak. Například dohodou s telekomunikačními společnostmi. Že bude stát kvůli koronaviru sledovat pohyb lidí.

V Itálii a Austrálii roste pochybnost o čínské pomoci, ochranné obleky a dezinfekce nejsou vhodné pro použití (v únoru prosakovaly zprávy o skandálním obchodování čínských firem s použitými rouškami). Stížnosti ve Španělsku, které se týkají nesprávných testů čínského výrobce také ukazují, že Číně nejde o nemocné. Charita je spojena s podmínkou, že příjemci nekritizují čínské porušování lidských práv a čínský prezident je oslavován jako moudrý vůdce. Řada manažerů a hlav států se vzdává svobody, důstojnosti, ztrácí seberespekt (čínské vedení oslavuje srbského prezidenta, který políbil čínskou vlajku). Nemám nic proti vděku za pomoc v nouzi. Jen má být vyjádřena všem, každé zemi stejně. A nesmí vést k tomu, že není možné říkat a psát pravdu o skutečné situaci v Číně. Nikdy nezapomenu na tchajwanský leden. Na fakt, že za současnou situaci může čínské vedení. Čínští politici dlouho mlžili a lhali, od prosince skrývali veškerá fakta o epidemii, a tak podporovali šíření viru za hranice země. Je nutné připomínat odpovědnost a morálku, která vychází ze samotné skutečnosti, že jsme naživu a sdílíme tuto planetu s ostatními. Ani v čase, kdy jde o přežití, se nesmíme vzdát svobody a důstojnosti.

Radka Denemarková