Jako by se to všechno stalo včera

Jako by se to všechno stalo včera (2021, CS-DE)Název: Jako by se to všechno stalo včera / Als wäre das alles gestern geschehen
Žánr:
Počet stran: 168
Rok vydání: 2021
Nakladatelství: Česko-německý fond budoucnosti / Der Deutsch-Tschechischen Zukunftsfond
ISBN: CZ: 978-80-908291-1-4, DE: 978-3-96311-635-3
Koupit knihu: Kosmas

Na základě vzpomínek, poselství a vzkazů, které u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války zaslali Fondu budoucnosti pamětníci nacistické perzekuce, vyšla kniha s nevšedním esejem Radky Denemarkové o holocaustu s citáty pamětníků a jejich portréty zachycené Karlem Cudlínem.

Ačkoli od konce 2. světové války uplynulo více než tři čtvrtě století, dosud žijí její svědci, kteří mohou doložit svým osobním svědectvím tehdejší hrůzy. Česko-německý fond budoucnosti oslovil téměř tisíc přeživších nacistické persekuce s výzvou, aby svěřili své osobní vzpomínky a životní kréda. Z jejich odpovědí pak vyvstala výjimečná kniha s názvem Jako by se to všechno stalo včera / Als wäre das alles gestern geschehen, která se skládá z jejich fotografických portrétů a citací, k nimž Radka Denemarková na základě jejich výpovědí přidala pozoruhodný esej o holocaustu – holocaustu, jehož možnost přežívá dál i v poválečné společnosti. Kontrapunkt její varovné úvaze tvoří fotografie 22 pamětníků, pořízené Karlem Cudlínem – z nich se navzdory prožitému utrpení odráží vesměs nezdolná životní síla.

Traumata přeživších jsou traumaty nás všech

Vznik této knihy inicioval Česko-německý fond budoucnosti, který již od roku 1998 podporuje projekty prohlubující pohledy do společné kultury a dějin našich dvou zemí. „Traumata přeživších jsou traumaty nás všech, ale aby se nás dotkly ještě po tolika letech, je nutné dát zaznít hlasům konkrétních jedinců, kteří o nich ještě mohou mluvit,“ uvádějí jeho ředitelé Petra Ernstberger a Tomáš Jelínek. Vzpomínky přeživších na své příbuzné a přátele jsou jedinečné, oni i mrtví mají svá jména, a je nutné si to připomínat. Mezi portrétovanými se objevují ti, již prošli koncentračními tábory v Osvětimi a Terezíně, přežili vyhlazení Lidic, anebo ti, jejich rodiče byli zastřeleni před jejich vlastníma očima, popraveni za účast v odboji či umučeni v koncentračních táborech. A přesto, stejně jako z jejich fotografických tváří, jako by ani z jejich vzpomínek nezaznívala rezignace.

Stále žijeme v civilizované kulturní společnosti, která holocaust umožnila

Načrtnuté vzpomínky pamětníků ovšem zároveň znovu připomínají, že vznik války a holocaustu byl úzce spojen se samou podstatou naší novověké evropské společnosti a obecně moderních mocenských mechanismů. Radka Denemarková nám tuto skutečnost připomíná s kromobyčejnou naléhavostí: „Stále žijeme v civilizované kulturní společnosti, která holocaust umožnila. A nezabránila mu. Když holocaust nastal, lidé odmítali věřit faktům, které měli před očima.“ A dále vysvětluje: „Ani dnes se naše vnímání nezměnilo; zase nebudeme připraveni slyšet varovné signály, i když je budeme mít před očima. Jsme nadutí a zaslepení perspektivou ekonomicky zajištěného, konzumního světa, nevidíme, jak mizí morální hledisko, nevnímáme nespravedlnosti a genocidy světa, mlčíme k odsouvání lidí na okraj společnosti, abychom se jejich neštěstím nenakazili. Masové vraždění bylo nepředstavitelné, ale my si v dnešní době musíme představit nepředstavitelné mnohem dříve, jinak nespravedlnostem nezabráníme.“

Přečíst ukázku eseje